Proč být nenormální?

Nedávno jsem si vyslechla zajímavý online kurz od Jana Laibla, obchodníka, který pořádá řadu kurzů a školení. Zaujalo mě více myšlenek, ale jedna z nich čněla svou zdánlivou nenormálností mezi ostatními jako Ferda mravenec v mraveništi.

Být normální je nuda

Máme prý být nenormální, protože normalita je šedá, nudná, neschopná, neúspěšná a nezajímavá.

Tato jeho věta mi zůstala v hlavě především díky mé osobní zkušenosti z minulosti, ale taky z dnešní doby. Lidé se mě ptají, proč dělám copywriting jako freelancer, proč se nenechám normálně zaměstnat. Zajímá je, proč jsem pracovala už při rodičovské dovolené, proč jsem si ji v klidu neužila, apod.

Překročte zónu komfortu

Renomovaný zahraniční psycholog Philip Zimbardo tvrdí, že pro úspěch v životě, pro to, abychom se mohli stát jakýmsi životním hrdinou, je nutné překračovat svou zónu komfortu. To znamená dělat věci, které považujeme za dobré, ale které bychom běžně nedělali, které nám nejsou úplně příjemné. Jsou to věci, při kterých musíme víceméně zapřít pocity, které nás nutí je nedělat – strach, nechuť, lenost… Může se jednat o všední denní činy – kdy pomůžeme slepci přes přechod, nebo uklidíme něčí odpadek. Pak jsou činy větší váhy, například když jdeme se svou myšlenkou proti davu, nebo zastavíme u autonehody, zatímco ostatní auta projíždějí kolem.

Pokud si zvyknete, že si na vás lidé občas ukazují, už vám to ani nepřijde divné, možná se v tom dokonce začnete cítit dobře. Čím častěji vystoupíte ze své komfortní zóny, tím více si budete zvykat, že to není nic zase až tak těžkého a neobvyklého. Podle Jana Laibla je to už jen krůček k úspěchu.

Takže, pojďte být nenormální, pojďte být úspěšní.